NA VLASTNÍ KŮŽI: Od knihy k praxi: Zkušenost s metodou Byron Katie, The Work
Vše odstartovala kniha Potřebuji
tvou lásku – je to pravda? Tato kniha mne tak intenzivně oslovila mne
donutila vyhledat českou koučku v této oblasti, mimochodem autorku
předmluvy v této knize. The Work
(Práce), metoda dotazování a analyzování myšlenek mi totiž na jednu stranu
přišla neskutečně na hlavu postavená, rozčilovala mne, na druhou stranu tak
drsná a k jádru věci jdoucí, že jsem v ní cítila jakýsi ukrytý
potenciál a tím mne lákala.
Bylo to jako dostat se do středu tulipánu procesem přirozeného rozkvětu.
Bojíte se, že něco zničíte. Pak zjistíte, že ten krásný střed stojí za to nechat rozvinout...
Nemohla jsem ji
vystát? Pak jsem pochopila proč…
Pokud si přečtete tuto knihu od Byron Katie a Michael Katz,
získáte celkem ucelený pohled na to, oč tu vlastně jde. Jakákoliv naše myšlenka
silně ovlivňuje nejen naši náladu (což pro mě byl zpětným pohledem ten
nejpřesvědčivější důkaz – ovšem také nejsmutnější, protože když si uvědomíte,
jak moc vám myšlenky ovlivňují náladu a chování k druhým, nejlépe pak těm,
kteří nemají s „viníkem“ vašich myšlenek co do činění, je to tristní a dost
bolestivá sebereflexe). Jakákoliv naše myšlenka nemusí být pravda! Jak
revoluční!
A přesto právě to bylo patrně tím, co mne na knize tak moc rozčilovalo. Nemohla jsem ji vystát!
A skrze tuto myšlenku, jednu jedinou, na kterou se zrovna zaměříte, se dostaneme k vlastním emocím a k tomu,
co pravdou je.
(Je pravda, že potřebuji pro svou sebehodnotu potvrzení toho, že jsem dobrá, od někoho jiného? Potřebuji nutně lásku tohoto člověka? Jsem opravdu špatná, protože on to říká? Jsem vinna?)
Jednoduché? Ne tak docela…
Co se mi zprvu zdálo
nepříjemné, dráždivé, rozčilující, to se postupně vyjasňovalo a stejně to může
mít více čtenářů – čím více přeskočíte s touto knihou kamenů, čím hlouběji
se do ní začtete a překonáte prvotní odpor, tím více zjistíte, že je obyčejně
LOGICKÁ. A že to, co vás na ní rozčilovalo, jsou vaše bolestivá místa, která si
často ani neuvědomujete.
Přiznám se, že nejvíce mne tu bolely pasáže o obětech
týrání, psychického i fyzického, nepříjemná byla také pasáž o tom, že by člověk
dokázal žít dál i po nějaké zásadní životní ztrátě. Až s Lucií Carthy (v
knize v předmluvě ještě jako Nováková, zatím jediná certifikovaná koučka
této metody u nás) jsem si uvědomila, že to není o tom, abych se na toto těšila
– a tím propadala pocitu, že si to přivolávám, ale abych to přijala jako jednu
z možností. Či ještě lépe, aby si člověk lépe skrze tyto někdy do extrému
vyvedené příklady v knize, uvědomil, že jeho vlastní síla není ve vnějším
světě a v chování či jednání druhých, ale v něm samotném. A také je
faktem to, že ten, kdo má potřebu uzurpovat a týrat druhé, ve skutečnosti ve
své duši trpí mnohem víc než ten, kdo je obětí. Oběť má vždycky po více či méně
dlouhé cestě možnost ze situace odejít. Jenže, musí předtím najít sama sebe.
SOUHLASÍM s tím,
že je to metoda vhodná pro člověka, který chce pomoci. Který už se staví na
kolena a ví, že chce dál žít. Že chce opustit nefunkční vzorce myšlení. Není to
metoda pro toho, kdo z různých příčin chce zůstat v roli oběti.
ZÁSADNÍ ZLOM
Možná jsem ve chvílích, kdy jsem knihu četla a znechuceně ji
odkládala byla tou, která chtěla zůstat obětí, protože to bylo pohodlnější…
Zcela jistě jsem ale ve chvílích, kdy jsem knihu opět vzala
do ruky a pak si nakonec napsala o kontakt na paní Lucii, byla tou, která už
obětí být nechtěla.
The Work v praxi
bolí při, a bolí po…
Není to ale procházka růžovou zahradou. Docela by mne zajímaly dojmy a zkušenosti těch, kteří touto metodou také prošli...Byli na tom stejně?
V knize najdete i vzor pracovního listu. I vzor takové
terapie. Zkuste si ji. Zkuste si k sobě být upřímní. Na druhou stranu,
když toto absolvujete osobně, v tomto případě to byla skypová linka (na
funguje na stránkách B. Katie příležitostně i v češtině, právě s Lucií
či do budoucna s dalšími terapeuty), je to ale mnohem větší nálož, protože
nemáte možnost utéct. A najednou jdou ven i nejtemnější myšlenky. Bylo to
úlevné, náhle jsem mohla přiznat i to, co jsem se styděla přiznat i sama před
sebou. A náhle jsem poté uviděla sebe samu ve zcela novém světle. Nejlépe bych
to přirovnala k pocitu, v jakém jsem se viděla jako dítě. S intenzivním
prožíváním přítomnosti, s radostí do nového dne. S vyřešenou minulostí
a s nadějí do budoucna.
ALE… Velké ale bylo tělo. Nějakým způsobem všechny ty
problémy na mne seděly s větším důrazem, než je zdrávo a po každé takové
terapii přišly různé stěhovavé bolesti. Záda… hlava… viróza se všemi následnými
komplikacemi, různé záhadné příznaky čehosi. Ono když asi sejmete z duše trápení,
má konečně šanci pustit se i tělo. Při hlubším zamyšlení dojdete i k Louise L. Hay a tomu, že problémy, které se objevovaly, měly souvislost s duchovními a psychickými příčinami - uvolňovalo se na tělesné rovině přesně to, co trápilo duši. A to, co někde v nitru bublalo a
nemohlo ven, šlo ven. Logicky. Jako
stejně logicky dojdete k závěru, že život je ve své podstatě JEDNODUCHÝ.
Otázky ani The Work není složitá. Je právě úplně jednoduchá.
A když si osvojíte byť jen tu obyčejnou jednu otázku „Je to pravda?“ a tou hned
zanalyzujete každou stresující myšlenku, velice své duši odlehčíte. Ano, The
Work je práce na celý život, je to styl myšlení, je to neustálé odlupování
stresujících myšlenek a jejich řádné logické a cílené řešení.
Tak nějak jsme se to měli naučit už od dětství, nemyslíte? Ale nikdy není pozdě začít ŽÍT...
O autorce
Byron Katie je americká lektorka, spisovatelka, která
prezentuje ve svých dílech a seminářích svůj vlastní postup ke zlepšení života
nazývaného „The Work“ (Práce), nebo také „metoda dotazování“. Své poznatky
upevnila a rozšířila při práci s lidmi s poruchami příjmu potravy, ve
věznicích nebo v nemocnicích či v útulcích pro oběti domácího násilí.
Ve zkratce je její Práce zodpovězení si čtyř jednoduchých otázek ve smyslu Je
pravda to, co si myslím, vím určitě, že to JE pravda? Jak se cítím, když myslím
na své domněnky a jak s nimi mohu pracovat dál… Našla tak základ ke všem
svým knihám a ten postupně rozvíjela. Žije v Texasu a více informací o ní
najdete na www.thework.com